Je nebo není pitná voda závadná? By mělo zajímat každého z nás. Začali jsme se proto zajímat, zjišťovat, co se ve vodě skutečně vyskytuje, v jakém množství, co je pro náš organismus prospěšné a co naopak škodí. Naše závěry nejsou vůbec pozitivní. Co s tím?
V naší pitné vodě se nachází spousty látek, které našemu zdraví nijak neprospívají. Rozbory po celé ČR (cca 60 vzorků) dokázaly, že v každém vzorku vody (kohoutkové či studniční) se nachází různé koncentrace barya a stroncia, zhruba v polovině těchto rozborů se nachází lithium a hliník. V cca 1/3 vzorků se nachází obrovské množství vápníku. Všechny vzorky byly odebírány a analyzovány akreditovanou laboratoří ALS Czech Republic.
Jaké prvky mají dopady na naše zdraví:
Vápník: v přebytku je problém - ukládá se do stěny cévní, působí zažívací obtíže, nadýmání, zvracení, nechutenství, někdy bolesti hlavy, žízeň, zvyšuje riziko vzniku ledvinových kamenů.
Hliník: způsobuje chronickou únavu a zrychlené stárnutí, stárnutí mozku, bolesti svalů, anémie, zažívací potíže, poškození jater a ledvin, Parkinsonovu a Alzheimerova chorobu, poruchu autistického spektra a roztroušenou sklerózu. V roce 2000 v USA každé 150. dítě diagnostikováno poruchou autistického spektra, v roce 2023 každé 36.
Baryum: požití pitné vody obsahující hladiny barya po relativně krátkou dobu může způsobit gastrointestinální poruchy a svalovou slabost, dlouhodobě poškozuje ledviny, orgánové systémy: kardiovaskulární (srdce a krevní cévy), gastrointestinální (trávení), reprodukční (plodnost). Chlorid barnatý – toxický při požití.
Stroncium: postižené orgánové systémy muskuloskeletální (svaly a kostra), přičemž zátěž je daleko vyšší u dětí než dospělých, problém je Sr90 – radioaktivní prvek způsobující rakovinu, sloučeniny jako hydroxid strontnatý - dráždivý pro kůži, oči a dýchací soustavu.
Lithium: některé jeho soli jsou klasifikovány jako toxické pro reprodukci.
Problém:
Podle vyhlášky o pitné vodě z roku 2004 a novelizovanou v roce 2023, se kovy jako baryum, stroncium a lithium nehlídají, tudíž se nesledují a ani pro ně nemáme limity. Nemůžeme tedy s určitostí říct, jaké množství ve vodě nám škodí ze zdravotního hlediska. Zkoušeli jsme hledat limity v jiných státech, například baryum má limit v Rusku a Moldávii 100 µg/l a v USA je to 2000 µg/l. Není se tedy čeho chytit. Dalším problémem jsou sloučeniny a soli jednotlivých kovů, které ve vodě mohou samovolně vznikat a jsou daleko horší pro zdraví lidí. Nejsme tedy schopni přesně určit, jaké sloučeniny ve vodě vznikají, protože laboratoře daný kov měří komplet. Takže v naměřených hodnotách stroncia jsou i všechny sloučeniny a soli včetně radioaktivního prvku Sr90. Na dotaz v laboratoři, co vše se skrývá pod označením Sr ve vodě, nám odpověděli, že se předpokládá, že pouze Sr plus (neškodný prvek) a nic jiného. Předpoklad ale není faktické tvrzení, může to být i jinak.
Limit pro hliník máme podle vyhlášky stanoven na 200 µg/l, ale pro srovnání například škodlivé kovy jako olovo nebo arsen mají limit 10 µg/l. Proč je limit pro hliník tak vysoký?
Závěr:
Z našeho zjištění jsme došli k závěru, že současná vyhláška o pitné vodě splňuje požadavky na kvalitu a je tedy zdraví neškodná. Problém ale je, že se vůbec nekontrolují jiné kovy, tedy se vůbec nesledují, ani hladina hodnot ve vodě. Přitom se jedná o těžké kovy, které mohou být v nadměrné míře toxické a zdraví ohružující. To samé se týká i kvality ovzduší, měří se jen to, co se měřit chce, na to se vytváří limity, jaké se potřebují, aby se nemusely řešit potíže. Otázka zní, kdo a proč vytváří takové limity a proč neexistují limity pro další látky, které mohou vodu změnit na nepitnou?
Dle našich testů jsme zjistili, že voda z kohoutku je v každém případě zdraví škodlivá, je třeba si ji alespoň na pití a vaření filtrovat. Testovali jsme i různé filtry na vodu, které nedopadli vůbec dobře, z naší zkušenosti se nejvíce osvědčila reverzní osmóza, která z vody vyfiltruje 98% všeho. Plánujeme toto téma více rozvést v článku, kde Vás seznámíme s testy filtrů, které jsme udělali.
A to se tady nebavíme o dalších látkách, které ve vodě jsou a pijeme je, jako jsou hormony, léčiva, mikroplasty, věčné chemikálie, dusičnany, glyfosát (karcinogen). Balená voda je na tom stejně a někdy i daleko hůř.
Autor: Dita Leitnerová, Předsedkyně spolku Čistá obloha, voda i půda z.s.