Jaké otázky mohou rodiče pokládat pediatrovi v souvislosti s očkováním svých dětí? Povíme si o obsahu hliníkových solí ve vakcínách, jejich účincích na dětský organismus a způsob, jakým jsou vakcíny testovány. Článek také upozorňuje na určité mezery v informacích, které by měli pediatři rodičům poskytovat, a klade důraz na to, aby byly odpovědi na otázky rodičů podloženy relevantními statistikami a vědeckými důkazy, nikoliv dogmaty či pouze pozitivním doporučováním a bagatelizováním něžádoucích účinků.
Pediatr má povinnost poskytovat očkování a měl by mít informace, které umožní odpovídat na všetečné otázky zvídavých rodičů. Bohužel, mnohé z níže uvedeného se obvykle neprobírá. Preferuje se komunikace ve smyslu adorování očkování a sdělování, jak často se umírá na onemocnění, proti nimž se očkuje.
Každý pediatr má pojišťovnou hrazený čas na diskuzi s rodičem. Můžete se také ptát písemně, máte na to plné právo samozřejmě.
Jaká témata probrat?
Pokud pediatr straší úmrtností, měl by mít k dispozici oficiální statistiky, nikoliv jen vyprávění typu "jedna paní povídala". Diskutujte o počtu úmrtí na jednotlivé nemoci a roky: obrna, tetanus, záškrt, černý kašel, žloutenka B, onemocnění způsobená bakterií Haemophilus influenzae typu b, spalničky, zarděnky a příušnice. Ptejte se na počet záchytů nemocnosti versus úmrtí. Zjistíte tak jeden z ukazatelů, a to je incidence a nebezpečnost těchto nemocí v současné době v České republice. Zjistíte, že je to téměř nula. Jestli je to málo nebo moc, to je na vás. Pokud pediatr neukáže oficiální odpovědi na hlavičkovém papíru od ÚZIS, není to důvěryhodné.
Hlinité soli ve vakcíně
Množství - překročení limitů hliníku (hlinitých solí):
Podezření na nežádoucí účinky hliníku (hlinitých solí) v organismu existovalo již dříve. Je známo, že lidé s nefunkčními ledvinami, kteří podstupují dialýzu, musejí mít tekutinu používanou při dialýze ochuzenou o hliník, jinak trpí závažnými potížemi. Maximálně 0,01 mg/l. Také u nedonošených dětí bylo zjištěno, že nitrožilně přijaté množství hliníku koreluje s poklesem kognitivních schopností v batolecím věku. Z těchto zkušeností vyplynula nová norma pro parenterální příjem hliníku, který je pro novorozence a osoby se selháním ledvin stanoven na 5 mikrogramů (µg) na kg váhy a den. Na celé nedonošené dítě to je kolem 10-15 mikrogramů (µg) denně. Lze logicky předpokládat, že ledviny tříměsíčního dítěte nejsou o moc výkonnější než ledviny novorozence. Přesto množství hliníku (hlinitých solí) obsažené v povinných vakcínách toto množství překračuje o řád! Hexavakcína obsahuje celkem 800 mikrogramů (mg) solí hliníku – tedy 0,8 miligramu (mg), v kombinaci s pneumokokovou vakcínou se dostáváme na množství přesahující miligram, tedy přesně 1,32 miligramu (mg). Jednoduchou aritmetikou se dostáváme k tomu, že tato hodnota překračuje normu přibližně 60krát.
Otázka k tématu množství:
Můžete mi to přesně propočítat? Možná to chápu špatně. Když je limit 5 mikrogramů na kg váhy a den, počítejme průměrně velkého novorozence (3500 gramů) při prvním očkování.
Glutamát a děti:
Je zajímavé, že se důrazně nedoporučuje, aby děti konzumovaly glutamát sodný, ale to, co je ve vakcínách, nikoho příliš nevzrušuje. Slyšíme argumenty, že "hliník je i v mateřském mléce, je ho všude mnoho."
Neurotoxicita hliníku:
Neurotoxicita solí hliníku je uznávaná a vědeckou komunitou přijímaná již po desetiletí. Pokud chce mít výzkumník alergické myši, "vyrobí" si je právě díky solím hliníku. Bylo zjištěno, že hliník má schopnost pronikat hematoencefalickou bariérou do mozku (u miminek není vůbec vyvinutá), aktivovat mikroglie, zvyšovat množství cytokinů a volných kyslíkových radikálů a tím vyvolávat soubor dějů známých jako excitotoxicita (proces vedoucí k poškození buněk). Hliník a jeho soli v těle stimulují imunitní systém dlouhodobě, po řadu let, což je hlavním mechanismem poškození očkováním. Chronický zánět, který tímto vzniká, a z něj vyplývající důsledky pro mozek a tělo jsou hlavním patofyziologickým mechanismem u autismu (což je v ČR tabu, nikoli však v Americe), Alzheimerovy nemoci a dalších degenerativních nemocí nervového a imunitního systému.
Jeho přece všude mnoho… tak kde je problém? Často slyšíme, že hliníku je všude mnoho, dokonce i v mateřském mléce. Ovšem umělá aplikace do svalu je něco jiného než konzumace hliníku přes žaludek. Podobné je to s konzumací alkoholu vs. jeho injekcí do svalu či žíly. Hliník je sice všudypřítomný, v pitné vodě je povoleno 200 mikrogramů na litr, ale problém spočívá v odlišné biologické dostupnosti. Přijatý hliník ve stravě nebo vodě se v těle chová jinak než hliník aplikovaný ve vakcíně, kde je navázán na antigen. Studie s radioaktivně značeným hliníkem ukázaly, že se z místa vpichu šíří po těle a usazuje se v orgánech včetně mozku. Poločas vylučování snědeného hliníku se počítá na hodiny, zatímco u vakcín se odhaduje na několik let. Kumulace hliníku může být problémem, pokud je dítě opakovaně očkováno. Ledviny novorozence a batolete nepracují ještě dostatečně efektivně.
Možná množství hliníku není na pohled nijak zvláště větší než v běžných potravinách, ale důležitý je způsob jeho vniknutí do těla a vazba hliníkové soli na antigen, což je jiné než hliník, který sníme.
Otázky k tomuto tématu mohou být:
A. Jak byla prozkoumána cesta solí hliníku v těle malých dětí? Pokud je přidán do vakcín, měla by být prozkoumána jeho cesta tělem. Byl systematicky zkoumán? Pokud ano, jak, kde a kým?
B. Častý je argument, že hliník je všude, tak proč by měl vadit ve vakcíně? Poločas vylučování snědeného hliníku se počítá na hodiny, zatímco u vakcín se odhaduje na několik let. Existují studie, které zkoumají rychlost vylučování?
C. Když vědci potřebují alergické myši, používají sole hliníku. Proč se neuvažuje o podobném účinku u lidí?
Jak se vlastně testují vakcíny?
Můžeme všude slyšet: „Používané vakcíny procházejí náročným letitým testováním a pravděpodobnost závažných vedlejších účinků je malá.“
Ptejte se:
1. Podle směrnice CPMP/SWP/465/95, vakcíny se ve skutečnosti testují mnohem méně než běžné léky - navzdory tomu, že správně by to mělo být opačně. Oproti běžnému léku se u vakcín netestuje:
- Reprodukční toxicita (poškození plodnosti),
- Embryo-fetální toxicita (poškození plodu u těhotné ženy),
- Genotoxicita/mutagenita (způsobení změn v DNA),
- Karcinogenita (způsobení rakoviny),
- Sekundární farmakodynamika (jak se mění obsah léčiva v krvi nebo jinde v průběhu času po druhém nebo dalším podání),
- Farmakokinetika (kam všude a v jakém množství se léčivo v těle příjemce dostane, jak se cestou proměňuje, kde se uloží, nebo jak se z těla vyloučí),
- Přídavné látky.
V testech, předepsaných pro každou výrobní dávku (šarži) vakcíny, byste také marně hledali testy na přítomnost funkčních virů nebo těžkých kovů. A tak se nejednou do vakcín dostaly různé viry (prasečí viry PCV-1 a PCV-2 v rotavirových vakcínách, opičí viry SV40 a SIV/HIV ve vakcínách proti dětské obrně) - není divu, když je v nich (téměř) nikdo nehledá, a už vůbec ne jako nutnou podmínku pro uvedení šarže do užívání. Mluvit o pravděpodobnosti závažných nežádoucích účinků očkování při jejich hlášenosti kolem 1 % (na Slovensku dokonce méně než 0,1 %) nedává smysl.
2. Očkování se také nezkouší na pravém placebu.
Na rozdíl od běžných léků se vakcíny netestují proti skutečnému placebu, tedy naprosto neúčinné látce. Nevím, kdy se k této praxi přistoupilo. Vakcína se většinou testuje proti jiné vakcíně, například vakcína proti meningokoku proti vakcíně na hepatitidu A. Druhý způsob testů je, že se části testovaných podá vakcína a "placebo skupině" roztok adjuvancií, tedy těch chemikálií bez antigenů. Takže opět porovnáváte dvě látky s biologickým účinkem, nikoliv s čistým placebem. Ale do příbalového letáku (či lékař řekne) se uvede, že vakcína nemá víc vedlejších účinků než placebo. Jenže nikdo už nevidí, kolik měla v testech vedlejších účinků látka označená jako placebo. Prostě podvod. Dělá se to z důvodu, že je prý nehumánní nechat kontrolní vzorek dětí bez ochrany očkování. Jistě by se vzorek dětí našel. Je to jako porovnávat, jestli má vodka větší či více negativních účinků na zdraví než slivovice, ale napsalo by se, že má stejně negativních účinků jako voda.
Moje otázka k tomuto tématu tedy je:
Pokud to není pravda, jak se to testuje? A to musí být přece proces známý, a proč se říká, že to nemá více NÚ než placebo, když se to tak vůbec nezkouší?
3. Vakcíny se nějak zkouší na zdravých jedincích, ale používají se i na nemocných (děti s anamnézou, nedonošené).
Vakcíny jsou testovány na zcela zdravých osobách, následně jsou však podávány všem bez rozdílu (nedonošené děti, děti s alergiemi - zatím skrytými nebo genetickými dispozicemi, pro které to může být poslední kapka a spouštěč nemoci, která by bez očkování nemusela propuknout vůbec nebo například ne v tak nízkém věku nebo tak prudce). Takových případů najdeme. Stačí se zeptat lidí na sociálních sítích, jakou mají zkušenost s pediatrem. Mnoho z nich řekne, že lékař nutil vakcínu i nedonošenci s tím, že umře na černý kašel, když je nedonošený. Úplně zvrácená myšlenka.
Ke tématu str. 60 v brožuře Příběhy rodin, kde se vyskytly komplikace po vakcíně.
Moje otázka k tomuto tématu tedy je:
Chápu, že zkoušet to na dětech - lidech s anamnézou či s nějakým zatížením by bylo vnímáno hrůzostrašně. Divoké ale je, že se to nakonec takovým dětem stejně dává, jakože odzkoušené, ale pro tyto děti to znamená zvýšené riziko NÚ – viz například zde. Jak toto vnímá odborná společnost?
Historické příklady
Aha. Co takhle poučení z minulosti? Častý argument je, že je to schválené, odzkoušené (ne tak, jak by mělo, ale) tak přeci v pořádku. Nabízí se otázka, proč to vlastně řešíme, když testy, vláda, schvalovací procesy toto řeší a já se na to mám spoléhat. Argument, proč nevěříme tomuto systému a vládě, je nasnadě.
- V 30. letech byly těhotné ženy rentgenovány - věřilo se, že se předejde problémům. Doktoři i veřejnost. Pak se ve 40. letech zjistilo, že způsoboval rakovinu. Takže jsme to přestali dělat.
- V 50. letech byl podáván lék Diethylstilbestrol (DES). Všichni věřili, že ženám zastavuje jejich krvácení. Kdyby nevěřili a nebyli si jistí, tak to asi nepodávají. Jenže se zjistilo, že tento lék způsobuje deformity plodu a přestal se používat.
- V 70. letech to byl Thalidomid, to byl lék, který byl podáván těhotným ženám a bylo stále více dětí bez rukou a nohou. Stopli jsme to.
- V 90. letech jsme používali Cytotec neboli Misoprostol na indukci porodu. Bylo více a více žen, kterým praskla děloha, a vykrvácely. Mnoho mrtvých dětí, mnoho mrtvých matek.
To samé s asbestem, olověným benzinem a DDT - lži a lži. Všechno schválené, všichni si jsou jisti. To vzhledem k minulosti není žádná útěcha věřit nějakému tvrzení nějaké společnosti či vládě, aniž bych se možná až dotěrně nevyptávala.
Alergické reakce a nemocnost
Viry spalniček se pro vakcínu pěstují na kulturách kuřecích embryonálních buněk - fibroblastech. Díky zbytkovému množství kuřecích bílkovin vzniká při očkování riziko alergické reakce, ne na vejce. Ač se to zdá díky stopovému množství nepravděpodobné, zkušenosti rodičů prostě hovoří jinak.
Datum: 15.2.2016, Karolína
„My jsme dopadli špatně po povinném očkování Priorixem (MMR). Do té doby naprosto zdravý klouček jen trpí. Začalo to vysokými horečkami v den očkování (přes 39 °C), které pokračovaly několik dní, do toho měl plnou pusu aftů, průjem a začaly příšerné břišní koliky. Není nic horšího než vidět své dítě řičet (doslova, ne křičet, ale opravdu řičet) bolestí do ochraptění, které se svíjí, leze bříškem po zdi, válí se po zemi... Po hrozných peripetiích jsme se dostali ke gastroenterologovi - těžká intolerance laktózy (nesnese ani pečivo, bez Espumisanu a rektální rourky nevystrčíme nos). Ale tím to bohužel nekončí. Od očkování 30.10.2015 má už třetí ATB - hnisavá angína, laryngitida, febrilní křeče, záněty dutin, rýmy, kašle... V podstatě jsme už skoro 4 měsíce zavření doma... Do očkování to byl zdravý klouček, teď téměř není den, aby se něco 'nevyvrbilo'. Časté buzení a bolestivý pláč už považuji za 'banalitu'. Většina mých kamarádek očkování touhle hnusnou vakcínou odložila a i přesto děti po ní měly ošklivé horečky a další nežádoucí reakce.“
Zdroj: rizikaockovani.cz
„Bohužel musím konstatovat, že i můj syn měl po povinné živé vakcíně vážnou alergickou reakci. Cca po 4 hodinách po očkování dostal obrovský záchvat, stavěl se na hlavu pořád v záklonu, záchvat trval cca 4 hodiny. Nešlo nic dělat, držel jsem ho v náručí, aby si neublížil. Nešlo ho pustit, nešlo ani zavolat pomoc. Prostě jsem ho držel a brečel. Když jsem to říkal doktorce, nechtěla ani připustit, že jde o reakci na očkování. Po naléhání nás poslala k neurologovi, nic nezjistil. Od té doby je syn nesoustředěný, zpomalený, dříve se říkalo, že se chová jako debil. Nikoho bohužel nic nezajímá. Syn jde po odkladu do první třídy, mám z toho velké obavy. Když jsem to chtěl řešit jeho stav s lékařkou, tak její starost byla jen to, že nám chybí pokračující očkování. Doslova řekla, že se může stát, že ji to nechá pojišťovna zaplatit, asi pokutu nebo nevím. Starost o zdraví dětí je asi na posledním místě. Vždy jsem byl pro očkování, ale dnes nejde o člověka, ale o byznys, bohužel.“
Zdroj: rizikaockovani.cz - další zkušenosti s nežádoucími účinky
Autor: Petra Langová, Juno Moneta, z.s.